Češi tam jezdí každý rok. Teď ale oblíbené letovisko řeší problém, který může změnit všechno

Každý rok sem zamíří statisíce lidí. Kvůli moři, slunci, dobrému jídlu i přátelské atmosféře. Kypr se stal symbolem dovolené, kde se dá opravdu odpočinout. Malý ostrov, který nabízí tolik krásy, až to leckdy vypadá jako reklamní katalog. Jenže právě ten obrovský zájem, který zajišťuje zisky hotelům a práci místním, se začíná stávat problémem. Tím největším je voda. A když dojde voda, může zmizet všechno ostatní.

Letos zažila země druhou nejsušší zimu za posledních deset let. Přitom právě zimní srážky jsou klíčové pro doplnění zásob vody. Kypr má v přepočtu na obyvatele víc přehrad než jakákoli jiná evropská země. Jenže co je to platné, když v nich není co zadržovat. Podle tamních úřadů jsou hladiny ve více než stovce nádrží kriticky nízké. Na některých místech se mluví o tom, že už nejsou schopny dodávat vodu v potřebném množství.

Čtyři miliony turistů a tlak na zdroje

Loni padl rekord. Ostrov navštívily více než čtyři miliony turistů. Každý z nich se chce sprchovat, pít, jíst a mít zelený hotelový areál. Jenže právě turistika je odvětvím, které spotřebovává extrémní množství vody. Zatímco místní jsou zvyklí šetřit, hotely často plýtvají. Bazény, zavlažování, neustálé mytí. A právě to začíná být neudržitelné. Kyprská vláda se rozhodla jednat.

Ministerstvo zemědělství a životního prostředí oznámilo, že v příštích dvou letech investuje 3 miliony eur na pomoc hotelům s vybudováním vlastních odsolovacích zařízení. Myšlenka je jednoduchá – když si každý větší hotel zajistí vodu sám, nebude zatěžovat veřejnou síť. Kromě toho má jít dalších 8 milionů eur na opravu potrubí, protože ztráty vody úniky dosahují až 40 procent. Jde o krizové řešení, které má pomoci přečkat suchá období. Jenže otázka zní, zda to bude stačit. A hlavně – zda to nebude příliš pozdě.

Na turisty čeká modré nebe, ale i realita ostrova

Ti, kdo se na Kypr vydají letos, pravděpodobně nic zásadního nepocítí. Hotely stále fungují, voda teče, bazény jsou plné. Ale kdo se trochu dívá kolem sebe, všimne si změn. Některé hotelové komplexy už začaly omezovat výměnu ručníků nebo doporučují kratší sprchování. Trávníky nejsou tak zelené jako dřív, některé veřejné fontány přestaly proudit. A v malých vesnicích se častěji objevují cedule s prosbou o šetření. Ostrov se snaží zachovat tvář turistického ráje, ale realita je cítit pod povrchem. Místní vědí, že bez vody nebude nic. Ani úsměvy personálu, ani rybí speciality na talíři. Bez vody nebude ani život.

To, co se teď děje na Kypru, je předzvěst něčeho většího. Klimatická změna nezná hranice. Středomoří se otepluje, srážek ubývá, moře stoupá. Ostrovy, které byly dřív chloubou letních dovolených, začínají bojovat o to, aby vůbec zvládly sezonu. Podobné problémy řeší i Malta, jih Itálie nebo některé části Španělska.

Problém se týká i okolních ostrovů v zemi

Zároveň se otevírá debata, jak má vypadat udržitelná turistika. Jestli je opravdu nutné, aby každý hotel měl bazén. Jestli je správné mít pět sprch denně, když místní mají vodu jen obden. Jestli je fér, že turisté žijí v komfortu, zatímco ostrované se učí znovu nosit kbelíky. I přes všechny potíže Kypr pořád zůstává jedním z nejhezčích míst, kam se dá vyrazit. Slunce tu svítí víc než 300 dní v roce, pláže jsou čisté, jídlo voňavé a lidé přívětiví.

Památky v Pafosu, historické centrum Nikósie, opuštěné turecké části Famagusty, vinice ve vnitrozemí, kláštery v pohoří Troodos. Všechno to tam stále je. Ale je fér si připustit, že tahle krása není samozřejmá. A že ji nelze udržet bez zodpovědnosti. Z Kypru se stává symbol. Ne pro to, co ztratil, ale pro to, co se může stát, když se přehlíží varovné signály. A možná právě proto je teď čas změnit přístup. Ne přestat jezdit, ale začít přemýšlet jinak. O tom, jak cestovat, jak konzumovat a co všechno s sebou každá dovolená nese.