Tohle české přísloví zní jako zaklínadlo. Pro cizince je naprosto šílené

Linda žila v Praze už třetím rokem, když ji jednoho večera kolegyně z práce pozvala na večeři. Posezení bylo příjemné, dokud se nezačaly řešit problémy s tchyní. Kamarádka jen mávla rukou a řekla: "Co na srdci, to na jazyku." Linda zůstala civět s pusou dokořán. Přiznává, že v tu chvíli před sebou viděla doslova obraz lidského srdce, které nějak magicky komunikuje s jazykem. Marně se pokoušela přijít na to, jak by tohle mohlo v angličtině dávat jakýkoli smysl. Když jí vysvětlili, že jde o ekvivalent anglického what's on your mind is on your tongue, rozesmála se tak, že málem spadla ze židle. „Nikdo nám nikdy neřekl, že Češi mluví o anatomii, když chtějí říct, že jsou upřímní,” vzpomíná dnes.

Když jazyk dělá kotrmelce

Lindina zkušenost není vůbec ojedinělá. Děje se to cizincům v Česku pravidelně a týká se to především lidí, kteří se snaží češtinu opravdu pochopit a neomezují se jen na základní fráze. V momentě, kdy začnou pronikat do běžné mluvy, narazí na přísloví a rčení, která jsou z jejich pohledu naprosto bizarní. Zatímco my je používáme automaticky, aniž bychom přemýšleli o jejich doslovném významu, cizinci si je překládají slovo od slova a nestačí se divit.

To vede k situacím, kdy se snaží představit si, jak někomu tečou nervy, proč se dává ruka do ohně nebo co znamená, že má máslo na hlavě. Když Linda poprvé slyšela má kliku, myslela si, že dotyčný drží v ruce část dveří. Anatomie v hlavní roli Čeština je v očích cizinců mimořádně kreativní v používání částí těla. Naše přísloví a rčení obsahují neuvěřitelné množství odkazů na lidské orgány, končetiny a tělesné funkce. Když někomu leží v žaludku, hází očkem, má pod čepicí nebo stojí jednou nohou v hrobě, pro rodilého mluvčího jde o běžné obrazné vyjádření.

Pro cizince jako Linda je to však děsivě konkrétní obraz, který si těžko spojí s abstraktním významem. „Nejvíc mě dostalo, když mi kolega řekl, že si z toho nemám dělat těžkou hlavu,“ směje se Linda. “Představila jsem si mozek obtěžkaný závažím a ptala se sama sebe, proč Češi mluví jako středověcí alchymisté.“

Co dělat, když čeština zní jako zaklínadlo

Linda si postupně vypracovala vlastní strategii, jak se vypořádat s českými příslovími. Místo aby se je snažila logicky analyzovat, začala si je zapisovat a učit se je jako slovíčka. Přestala hledat smysl v jednotlivých slovech a přijala je jako kouzelné formule, které v určitých situacích prostě fungují. Zjistila, že když přestane přemýšlet o tom, proč Češi házejí flintu do žita místo aby se prostě vzdali, začíná jí čeština připadat mnohem zábavnější. Naučila se také ptát na příběhy, které za těmito rčeními stojí, a zjistila, že často i sami Češi netuší, odkud se tyto výrazy vzaly.

Postupně Linda začala vnímat, že právě tato přísloví a rčení jí otevírají dveře k pochopení české mentality. Čím více absurdních přísloví poznala, tím lépe rozuměla české tendenci k obraznému vyjadřování, ironii a specifickému humoru. Když ji kolega poučil, že se krade jako straka, uvědomila si, kolik kulturních odkazů a historických zkušeností je v jazyce zakódováno. „V Americe máme také přísloví, ale jsou mnohem přímočařejší,“ vysvětluje. České Bez práce nejsou koláče u nás zní jako No pain, no gain, což postrádá ten vizuální prvek a kulinářskou narážku.

Když cizinec začne myslet česky

Po čtyřech letech v Praze se stalo něco zajímavého – Linda začala některá česká přísloví používat, aniž by o nich přemýšlela. Najednou se přistihla, že automaticky reaguje větou o hořícím klobouku, když se někdo cítí provinile, nebo mluví o zametání před vlastním prahem. Tento moment považuje za svůj největší jazykový úspěch – důkaz, že její mozek přestal bojovat s českými jazykovými obrazy a přijal je za své.

„Nedávno jsem při hovoru s americkými přáteli řekla, že něco 'není můj šálek čaje', a oni se na mě podívali jako na blázna,“ směje se. „Zapomněla jsem, že v angličtině se říká cup of tea, ne šálek. Češi mi pronikli do hlavy!“

Největší lingvistické výzvy

Z Lindiných zkušeností vyplývá, že nejabsurdnější jsou pro cizince česká přísloví obsahující zvířata nebo jídlo. Když se řekne je utahaný jako kotě nebo je to na hovno, vzniká v hlavě nečecha obraz, který je tak konkrétní, že úplně zastíní zamýšlený význam. Linda vzpomíná, jak ji kolega v práci varoval, že šéf má dneska náladu pod psa. Představila si muže ležícího pod velkým psem a vůbec nechápala, jak by to mohlo souviset se špatnou náladou. „Nejhorší bylo, když mi přítel v restauraci řekl, že má hlad jako vlk. To jsem měla vážně strach, co bude následovat,“ dodává s úsměvem.

Linda dnes patří k těm cizincům, kteří se češtinou nenechali odradit. Naopak, čím více bizarních přísloví poznala, tím více si zamilovala jazyk, který dokáže tak kreativně a obrazně vyjadřovat pocity a situace. Začala sbírat česká přísloví do speciálního sešitu a ilustrovat si je doslovně, aby pochopila ten obrovský rozdíl mezi doslovným a přeneseným významem. Její sbírka teď obsahuje přes dvě stě českých rčení a přísloví, včetně takových perel jako mít nože v očích, mít knedlík v krku nebo spadl mu kámen ze srdce.

Čeština je pro cizince velmi náročná

Linda si myslí, že čeština je v tomto ohledu mimořádná. Zatímco většina jazyků má podobná přísloví založená na metaforách, čeština vyniká v jejich množství, barvitosti a občasné brutálnosti. „Když mi kamarádka řekla, že její bývalý je 'hloupý jako pařez', musela jsem si to vyhledat. V angličtině bychom řekli 'dumb as a rock', ale ta představa pařezu mi přišla mnohem živější a zábavnější,“ vysvětluje Linda. Také ji fascinuje, kolik českých přísloví odkazuje na venkovský život a přírodu – od polí a lesů až po hospodářská zvířata.

Ten úplně první večer, kdy se Linda setkala s příslovím co na srdci, to na jazyku, pro ni nakonec znamenal začátek celoživotní lásky k češtině. I když už mluví skoro plynně, stále objevuje nová rčení, která ji dokážou rozesmát. „Čeština není jen jazyk, říká dnes,“ je to způsob, jak vidět svět očima lidí, kteří dokážou říct je to v pytli a myslet tím, že je něco ztracené, ne že to doslova spadlo do pytle. A právě tahle poetická logika, která pro Američanku zpočátku zněla jako zaklínadlo, se pro ni stala jedním z důvodů, proč se do Česka zamilovala.