Tohle jsem zasadil na zahradu a soused jen zíral. Vyrostlo to rychleji než plevel a je to zadarmo

Nešlo o žádný složitý projekt. Spíš o jednoduché řešení, které ale změnilo celé místo k nepoznání. A hlavně – nestálo to skoro nic. Na zahradě jsem měl prázdný kout. Nevyužitý, zarůstající trávou a stínem od plotu. Přemýšlel jsem, co tam dát. A pak jsem narazil na starší článek o rychlerostoucích rostlinách, které se dají pěstovat klidně i z odřezků. Žádné sazenice z hobbymarketu, žádné předražené květináče. Jen věci, které už doma jsou nebo které mi dali známí.

A hlavně – všechno vyrostlo neuvěřitelně rychle. Zasadil jsem například měsíček lékařský. Nejenže krásně kvete, ale má i léčivé účinky. Vedle něj jsem zkusil i kopřivu, kterou většina lidí považuje za plevel, ale když ji má člověk pod kontrolou, dá se z ní dělat výborný domácí hnojivý nálev. A do třetice jsem přidal fazol šarlatový – ten, když se chytne, obroste celý plot během pár týdnů.

Všichni mi úrodu pravidelně závidí

A právě tenhle fazol způsobil, že soused zíral přes plot. Během dvou týdnů se liány vytáhly skoro do dvou metrů. Z malého, nevzhledného kouta najednou vznikla živá zelená stěna, která nejenže vypadala dobře, ale i stínila a dávala trochu soukromí. A hlavně – zadarmo. Semínka jsem dostal od kamaráda, hlína byla z kompostu a voda dešťová. Efekt obrovský, náklady žádné.

Tenhle kousek zahrady se stal mým oblíbeným. Ve stínu fazolu jsem si natáhl provizorní plátěnou stříšku – starou markýzu, kterou sousedi vyhazovali. A i když byla trochu vybledlá, ještě dobře posloužila. Ochrání před přímým sluncem, vydrží i lehký déšť a v kombinaci se zelení to působí jako malá venkovní oáza. Když člověk neví, že to všechno vzniklo z věcí, které byly „na vyhození“, nepoznal by rozdíl.

Sousedé se nenápadně dívají a chtějí to také

Právě markýzy jsou dnes čím dál oblíbenější. Lidé už nechtějí platit desítky tisíc za pergoly nebo masivní přístřešky. Chtějí něco, co rychle namontují, složí, když je potřeba, a funguje bez starostí. Dají se koupit i v běžných obchodech, některé stojí jen pár stovek. A pokud člověk chytí výprodej, může mít plně funkční stínění třeba za patnáct stovek. Na internetu se dají najít i boční markýzy, které fungují jako ochrana před větrem nebo pohledy sousedů.

Vypadají jako plachta, která se vysune ze strany a dá se upevnit ke konstrukci nebo plotu. Není to složité, většinu zvládne připevnit člověk sám. A výsledek? Zahrada, kde se dá být i v největším horku nebo při večerním dešti. Důležité je také to, že většinu těchto úprav si může člověk udělat sám. Není potřeba volat firmy, objednávat složité montáže. Stačí trochu šikovnosti, chuť zkusit něco nového a nebát se pustit do věcí, které se běžně hází na kompost nebo končí na skládce.

Když dnes sedím v tomhle koutě, který vznikl z ničeho, připadá mi to jako malý zázrak. Všude kolem roste zeleň, všechno kvete, zespodu prorůstají bylinky, které jsem kdysi vysel jen tak „na zkoušku“. A nad hlavou visí plátno, které chrání před deštěm i sluncem. Nikde žádný plastový nábytek z katalogu, žádné umělé květináče. Jen to, co si člověk vytvořil sám. A když se přes plot znovu naklonil soused a ptal se, kde jsem to koupil, jen jsem se usmál. Nevypadalo to jako projekt za pár korun. Ale právě to bylo na celé věci nejlepší. Zadarmo, z odpadu, bez složitostí. A přesto krásně, přirozeně a funkčně.