Úřad práce zavádí nový systém. Nezaměstnané rozřadí do kategorií, lidé se bojí o budoucnost

Základní myšlenka je jednoduchá – rozdělit lidi podle toho, jak moc reálně potřebují podporu. Kdo má vyšší šanci najít si práci sám, nebude zatěžován zbytečnými kontrolami, termíny a formuláři. Naopak ti, kdo to mají těžší, by měli dostat větší a cílenější pomoc. To zní rozumně. Jenže jak už to bývá, všechno bude záležet na provedení. K rozřazení nebude docházet náhodně. Úřad práce chce využít takzvaný prognostický model – tedy systém, který pracuje s daty a posuzuje pravděpodobnost, jak rychle se kdo uplatní. V potaz se má brát celá řada faktorů – nejen délka předchozí nezaměstnanosti, ale i vzdělání, region, zdravotní stav nebo třeba možnost pracovat na plný úvazek.

Uchazeči, kteří podle těchto dat spadají do takzvané nerizikové skupiny, si první měsíce mohou hledat práci sami a stát jim do toho nebude příliš zasahovat. Naopak rizikoví uchazeči budou pod větší kontrolou, dostanou víc poradenství, budou častěji chodit na pohovory, případně se jim nabídne rekvalifikace. Na papíře to vypadá jako správný krok – méně papírování pro ty, kteří si poradí sami, a víc péče pro ty, kdo to opravdu potřebují.

Úřad práce se rozhodl zavést nový systém

Podle personalistů jde o krok správným směrem, ale zároveň varují. Aby systém fungoval, musí se s lidmi zacházet citlivě a individuálně. Každý případ je jiný a žádný algoritmus neodhadne lidské možnosti, motivaci ani životní situaci. Pokud se nový systém změní v pouhé nálepkování, mohlo by to mít víc škody než užitku. Zkušenosti z některých regionů navíc ukazují, že problém nebude malý.

Například v Ústeckém nebo Moravskoslezském kraji je podíl lidí, kteří se dlouhodobě nemohou dostat na pracovní trh, mnohem vyšší. A právě tam by mohlo dojít k výraznému převisu tzv. rizikových uchazečů. Pokud systém nedokáže nabídnout všem odpovídající pomoc, hrozí, že rozdělí nezaměstnané na dvě skupiny – ty s nadějí a ty bez šance. A to je riziko, které není radno podcenit. Novinka má začít platit už v druhé polovině roku.

Nejde ale jen o rozdělování lidí do kategorií. Úřad práce zároveň plánuje větší důslednost v kontrolách a také se chce zbavit zastaralých pozic, které zůstaly v systému – tzv. neobsaditelných míst. Tím by se měla pročistit databáze a přestat uměle snižovat oficiální čísla nezaměstnanosti. Na první pohled to může vypadat jako zhoršení statistiky, ve skutečnosti to ale bude realističtější obraz trhu práce.

Změny se dotknout nejen nezaměstnaných, ale také zaměstnavatelů

Změny se dotknou i zaměstnavatelů. Ti dlouhodobě upozorňují na přísná pravidla při formulaci pracovních inzerátů. Na úřadu práce totiž nesmí nabídka zaměstnání obsahovat nic, co by mohlo zavánět diskriminací – ani slova jako mladý kolektiv, ani vhodné pro maminky. Některé firmy tak už narazily na pokutu jen za to, že pozice byla uvedena v ženském rodě. A právě tady vzniká napětí. Když se po firmách vyžaduje absolutní korektnost v inzerci, ale zároveň se má rozdělovat lidi podle šancí na uplatnění, vzniká nepříjemný rozpor. Zaměstnavatelé by přivítali větší flexibilitu.

Podle jejich zkušeností často narazí i v případech, kdy měli snahu obsadit místo rychle a přesně. Úřední pravidla jsou ale přísná, formalistická a bez kontextu. Místo aby pomohla, spíš překážejí. A to je škoda. Protože pokud stát skutečně chce aktivně pomáhat lidem zpátky do práce, měl by spolupracovat nejen s uchazeči, ale i s firmami. A především by měl nastavit pravidla, která dávají smysl v praxi – ne jen na papíře. Přes všechny obavy ale změny mají šanci něco opravdu zlepšit. Pokud se podaří nastavit systém tak, aby lidi neškatulkoval, ale pomáhal jim podle skutečných potřeb, mohli bychom být svědky něčeho, co úřady práce potřebují už dlouho – větší důvěry.