Zákazníci si stěžují na nový poplatek v Lidlu. Lidé o něm nemají tušení, najednou se objevil na účtence

Všimnout si toho není snadné. Je to změna, na kterou nikdo z nás není zvyklý. Během nákupu člověk automaticky sáhne po průhledném sáčku na jablka, rohlíky nebo housky. Neřeší to. Až při placení, když účtenka vyjede z pokladny, si někteří všimli, že mají na seznamu položek něco navíc. „Poplatek za sáček.“ Symbolická částka, pár haléřů nebo korun. Ale princip je ten, co zákazníky rozčiluje.

„Nejde o těch pár korun. Ale o to, že nás o tom nikdo neinformoval. Prostě se to tam najednou objevilo. Bez cedule, bez upozornění. Až doma jsem si všimla, že mi na účtence naskákaly tři položky navíc za sáčky,“ popisuje paní Marcela, která nakupovala v Lidlu na kraji města. A podobných příběhů přibývá. Nový poplatek za sáčky má oficiálně za cíl omezit spotřebu jednorázových obalů. Lidl se tak přidává k trendu, který funguje v některých zemích západní Evropy.

Lidé si stěžují, že nově platí za obyčejné sáčky na pečivo a ovoce

Německo, Švýcarsko, Rakousko – tam už zákazníci za sáčky platí delší dobu. A podle některých statistik to opravdu vede ke snížení jejich spotřeby. Lidé si více nosí vlastní tašky, používají opakovaně sáčky z látky nebo síťoviny. Jenže v Česku je to zatím v plenkách. A hlavně – není běžné, aby byl poplatek zaveden tiše, bez viditelného upozornění přímo v obchodě. Podle interních plánů by mělo zavádění poplatků za sáčky probíhat postupně během roku 2025.

Některé pobočky už testují pilotní provoz, jiné zatím fungují postaru. Zákazníci tak mohou být zmatení – v jednom Lidlu sáčky zdarma, v jiném za peníze. A to je další věc, která budí emoce. „Měla jsem plný vozík, pět sáčků s ovocem a pečivem, a pak se dozvím, že každý stál korunu. To není o penězích, ale o principu. Kdyby aspoň dali ceduli k pečivu,“ říká paní Eva, která nakupovala v Brně.

Obchody chtějí zmírnit odpad a chránit životní prostředí

Oficiální důvod je snaha chránit životní prostředí. Méně sáčků znamená méně odpadu. Lidl i další řetězce se dlouhodobě hlásí k ekologickým iniciativám a zavedení poplatku je jedním z kroků tímto směrem. Stejně jako omezení plastových tašek u pokladen před několika lety. Jenže zákazníci mají pocit, že to mohlo být komunikováno lépe. Přehledněji. Férověji.

„Nakupuju v Lidlu pravidelně, ale tohle mě fakt naštvalo. Žádné upozornění, žádná informace, prostě vám to dají na účtenku,“ píše jeden ze zákazníků na Facebooku. Další dodává: „Chápu, že chtějí omezit plasty, ale proč to nejde říct dopředu? Než abych byla podvedená, radši si ty rohlíky nosím v kapse.“ Podobné komentáře ukazují, že lidé nejsou proti samotnému poplatku. Spíš jim vadí způsob zavedení. Že byli postaveni před hotovou věc. A že místo aby si mohli vybrat, jestli sáček chtějí, tak jim ho prostě napočítali.

Změna se zákazníkům nelíbí a nesouhlasí s ní

Jednoduchá cedule u regálu s ovocem nebo pečivem. Leták u vchodu. Upozornění od pokladní. Cokoliv, co by zákazníky na změnu připravilo. Tak, aby se cítili jako součást změny, ne jako její oběť. V některých západních zemích je běžné, že si zákazník přinese vlastní sáček nebo si koupí znovupoužitelný pytlík přímo na místě. A obchodníci tomu jdou naproti – nabízejí alternativy, vysvětlují důvody, komunikují pozitivně.

Češi jsou v tomto ohledu opatrnější. A když cítí, že jim někdo něco podsunul, logicky reagují podrážděně. Zatímco někteří přísahají, že si sáčky budou nosit vlastní, jiní se s poplatkem smíří. „Za měsíc si na to všichni zvyknou. Bude to jako s igelitkama. Nejprve křik, pak normálka,“ myslí si pan Radek, který si teď do Lidlu nosí vlastní síťované pytlíky na ovoce. Podobně uvažuje čím dál více lidí, zvlášť těch, kteří už podobný systém znají ze zahraničí. Lidl se k celé věci zatím nevyjadřuje. Jen naznačuje, že jde o součást širší strategie udržitelnosti.