Zaměstnanec supermarketu odhalil, jak se manipuluje s datem spotřeby u pečiva. Tohle dělá většina obchodů

Obchodníci často přelepují etikety, upravují nápisy a dávají starší housky či chleba do výprodeje, místo aby je rovnou vyřadili z prodeje. Mnoho lidí netuší, že některé tyto postupy nejsou u nás vůbec zakázané a v některých západních zemích jsou dokonce běžně kontrolované či dokonce doporučované, hlavně kvůli snižování plýtvání potravinami. Možná si říkáte, proč o tom nikdo víc nemluví. Setkal jsem se s tím, že v českých obchodech se prošlé pečivo často najde ve speciálních koších nebo ho obchody nabízejí za sníženou cenu.

V zahraničí je ale běžné, že zákazníci mají možnost si zvolit, zda chtějí čerstvé, nebo levnější, už ne tak křupavé pečivo — a obě varianty jsou vždy jasně označené. Zaměstnanec supermarketu mi s úsměvem řekl: “U nás máte někdy pocit, že to čerstvé pečivo vydrží věčně, ale pravda je, že datum spotřeby je spíš orientační.”

Jak supermarkety manipulují s datem spotřeby u pečiva

Začnu tím, co slyší člověk od zaměstnanců opravdu často: „Proč bychom neprodali pečivo, když vypadá ještě dobře?“ V praxi to znamená, že některé provozovny skutečně přepisují nebo jednoduše přelepují datum spotřeby – například místo „spotřebujte do 25. 4.“ náhle najdete nové datum o den či dva později.

Slyšel jsem dokonce i příběhy, kdy se pečivo pečené den předem označí jako čerstvé a vystaví se znovu. Tato praxe je spojena hlavně s pečivem baleným, kde je možné etikety měnit. U nebaleného pečiva je situace složitější, ale občas se i tam najdou pracovníci, kteří se snaží vypotřebovat starší zásoby. Ve Velké Británii dokonce některé řetězce zcela odstranily datum minimální trvanlivosti u části ovoce, zeleniny nebo pečiva, aby snížily plýtvání jídlem.

Výprodeje a slevy prošlých potravin

Moje zkušenost potvrzuje, že většina supermarketů se snaží zbavit pečiva těsně před prošlým datem trvanlivosti například výraznými slevami. Najdete speciální regály s cedulí sleva či výprodej, kde bývá pečivo nabízené i s padesátiprocentní slevou. To, co překvapí mnoho zákazníků, je fakt, že některé prodejny dávají do výprodeje i potraviny, které už datum spotřeby formálně překročily.

Balíky prošlého pečiva končí někdy i v charitativních výdejích nebo pro personál. V některých zemích je tento postup legální, pokud obchod jasně označí, že jde o potraviny s uplynulou minimální trvanlivostí. Na druhé straně je důležité rozlišovat mezi pojmy datum spotřeby a minimální trvanlivost. Potraviny po uplynutí minimální trvanlivosti mohou být stále bezpečné, pokud nevykazují známky zkázy. U pečiva je ale klíčová čerstvost a riziko vysušení nebo plísní.

Rizika pro zákazníky a zdravotní nezávadnost

Z pohledu zákazníka je na místě opatrnost. Konzumace pečiva s prošlým datem spotřebujte do může zvyšovat riziko potravinových nákaz nebo trávicích obtíží, zvlášť pokud není skladováno správně. Plísně nejsou vždy viditelné a pečivo se může zkazit i rychleji, než napovídá etiketa. Zdravotní nezávadnost je v případě pečiva zásadní. Pokud vidím známky zkázy – změněnou barvu, zápach nebo texturu – nikdy pečivo nekupují, i kdyby bylo ve slevě. Vyplatí se sledovat nejen datum, ale hlavně samotný vzhled potraviny.

Některé řetězce už začaly informovat zákazníky, jak rozpoznat, zda je pečivo stále bezpečné, například formou jednoduchých infografik. Pro většinu lidí však stále platí: pokud si při pohledu na pečivo nejste jistí, raději ho nekupujte. Doma je vhodné skladovat pečivo v chladu, mimo vlhko, a ideálně sníst co nejrychleji po zakoupení.

V zahraničí se proti plýtvání potravinami bojuje

Jedním z klíčových pilířů v oblasti označování potravin je bezesporu nařízení Evropské unie č. 1169/2011. Právě toto nařízení přikazuje obchodníkům i výrobcům povinně informovat o datu minimální trvanlivosti nebo o datu použitelnosti zboží. V zahraničí existuje mnoho chytrých nápadů, jak předcházet plýtvání potravinami. Například v Dánsku se běžně používají regály na zlevněné potraviny po minimální době trvanlivosti. Zákazníci tak často objeví plně bezpečné jídlo za zlomek ceny, což pomáhá snižovat jak odpad, tak rodinné výdaje.

Ve Francii je zase běžné, že supermarkety spolupracují s charitativními organizacemi, kde potraviny po datu minimální trvanlivosti končí u těch, kteří je opravdu potřebují. Sám vím, že podobné iniciativy se pomalu dostávají i do Česka — a pevně věřím, že inspirace ze světa má smysl sdílet dál.