Fronty, zmatek, bezradnost. Pokladní hlásí, že takhle náročný den nepamatují

Začalo to pomalu. Ranní nákupy, pár lidí s košíkem, rychlý nákup pečiva nebo kávy na cestu do práce. Všechno působilo jako běžné úterý. Jenže kolem desáté hodiny už pokladní zvedaly hlavu častěji, než je obvyklé, a začaly si vyměňovat pohledy. Uličky mezi regály se rychle plnily a odpoledne se situace proměnila v jeden velký chaos. Zákazníci, kteří si přišli jen pro pár věcí, zůstali stát s plným košíkem v nekonečné frontě, zatímco personál se snažil zvládnout situaci, kterou mnozí popisovali jako malý konec světa.

V některých prodejnách došlo k úplnému zahlcení prostoru. Lidé stáli v řadách, které se táhly skrz celé oddělení ovoce a zeleniny až k regálům s drogerií. Všude panoval hluk, napětí a nervozita. „Dělám tu už deset let, ale tohle jsem fakt nezažila,“ prohodila pokladní v Albertu v obchodním centru na okraji města. Sama přitom vypadala naprosto vyčerpaně. „Lidi nám nadávají, proč nejsou otevřené další pokladny, ale my prostě nemáme lidi. Všichni berou dovolené, brigádníci nechodí a vedení se tváří, že to tak má být,“ dodala a přitom načítala další nákup s výrazem, který mluvil za vše.

Helena přišla do práce jako obvykle v 5:30, aby stihla přípravu před otevřením v šest. Už při příchodu zaznamenala první náznaky průšvihu – hlavní počítač na manažerské pokladně se ne a ne načíst a kolegyně zmateně pobíhala mezi regály s letáky v ruce. Ukázalo se, že půlka zboží v akci nemá aktualizované ceny a systém pro skladové zásoby hlásí chybu připojení. Dvanáct minut po otevření se valila první vlna lidí, kteří spěchali do práce a stavili se pro snídani. Těm musela Helena vysvětlovat, proč pokladní pás jede zpomaleně a proč se každý druhý výrobek musí zdlouhavě ověřovat. V devět hodin už se u každé otevřené pokladny kroutila fronta jako had a atmosféra houstla.

Jeden den promění supermarkety v bojovou linii

Podobný obrázek se opakoval i v jiných supermarketech. V Lidlu na sídlišti byly v provozu všechny čtyři pokladny a i tak fronty dosahovaly až k mrazákům. Personál měl co dělat, aby vůbec stíhal doplňovat regály. Některé druhy zboží mizely rychleji, než se daly doplnit. Největší nápor byl na akční položky – máslo za 29,90, káva ve slevě nebo balení minerálek, které si lidé nakládali po kartonech. Jedna z prodavaček jen bezmocně krčila rameny. Všichni se chovají, jako by mělo být všechno zítra zavřené. Ani nevíme, co se děje. Ale máme strach, že to takhle bude i zítra.

Nešlo přitom jen o běžný přetlak před víkendem nebo svátkem. Tentokrát se na situaci zřejmě podepsalo hned několik faktorů najednou. Zákazníci reagovali na nejistoty kolem inflace, zprávy o zdražování potravin a k tomu připočtěme i tradiční českou obavu z nedostatku. „Přišla jsem si jen pro chleba a jogurt, ale jak jsem viděla, co lidi berou, tak jsem si vzala i maso do mrazáku. A nějaké trvanlivé věci. Člověk nikdy neví,“ přiznala starší paní ve frontě, zatímco svírala košík napěchovaný zbožím až po okraj.

Pokladní byli na pokraji sil, nikdo jim nepomohl

Další zákazníci byli očividně zaskočení. „Tohle jsem nečekala. Myslela jsem, že to jen přeběhnu během polední pauzy, ale už tu stojím skoro dvacet minut a jsem teprve u pečiva,“ povzdechla si mladá žena v pracovním kostýmku. Mnozí si situaci fotili, jiní volali partnerům, že se zdrží. Na sociálních sítích se rychle začaly objevovat snímky z přeplněných obchodů, přidávaly se komentáře a stížnosti. Někteří přirovnávali situaci k předvánočnímu šílenství, jiní mluvili o důkazech, že logistika velkých řetězců prostě selhává.

Ačkoli někteří zůstávali klidní, s přibývajícím časem rostla i podrážděnost. Došlo k několika drobným potyčkám – kvůli místu ve frontě, kvůli poslednímu balení zlevněné kávy nebo kvůli košíku, který někdo omylem odvezl jinému zákazníkovi. Personál se snažil situaci zvládat, ale s narůstajícím tlakem už nebylo v lidských silách všechno uhlídat. Zatímco někteří zaměstnanci se snažili rozdávat úsměvy a klidnit napětí, jiní už zjevně ztráceli nervy. „Tohle není normální. Nám tady chybí tři lidi ze směny, a ještě do toho tyhle návaly,“ slyšeli jsme od jednoho z pracovníků, který právě skládal krabice do regálů.

Problémy pokračovaly i po poledni, kdy se situace obvykle zklidňuje. Vedoucí prodejny s uplakanou tváří oznámila, že servisní technik může dorazit nejdřív za čtyři hodiny, takže musí všichni vydržet a improvizovat. To znamenalo ručně přepisovat ceny, počítat vrácené peníze, psát účtenky ručně pro podnikatele a ujišťovat zákazníky, že ano, věrnostní body se jim započítají, jen později. Starší paní, která se nedokázala dostat na záchod kvůli zablokované uličce, začala křičet na mladou brigádnici, jež za nic nemohla. Muž v obleku hrozil, že bude volat na centrálu obchodního řetězce, protože přišel o schůzku kvůli frontě. Helena se cítila jako v bludném kruhu, kde nikdo nemůže vyhrát – ani zákazníci, ani personál.

Mohlo by vás zajímat

Polsko

Češi nad 30 míří po práci do Polska. Tyto obchody praskají přes víkend ve švech

Levné nákupy v zahraničí Turistika Cestování

Večer bylo jasné, že zítra to začne znovu

Pozoruhodné bylo, že situace se netýkala jen velkých hypermarketů, ale i menších obchodů. V některých částech republiky byly zahlcené i prodejny typu Coop nebo Jednota. Lidé si stěžovali na prázdné regály, dlouhé fronty a přetížený personál. Mnozí z těch, kdo plánovali rychlý nákup“ raději otočili a odešli. Jiní zůstali a trpělivě čekali, i když s nevalnou náladou.

Konec směny se nesl ve znamení únavy a zklamání. Helena si sundala jmenovku a cítila každý sval ve svém těle. Všimla si ale i něčeho, co se jinak často ztrácí v rutině pracovních dnů – jak se projevují charaktery lidí, když jsou pod tlakem. Někteří zákazníci řvali kvůli pětiminutovému zdržení, jiní s pochopením přijali i půlhodinové čekání. Někteří kolegové se složili po první hodině stresu, jiní rostli s náročností situace. Byla to jakási zkouška ohněm, která ukázala, kdo dokáže zachovat chladnou hlavu a kdo se naopak hroutí.