Na dovolené jsem zažila něco hrozného. Manželovi to nikdy neodpustím
Myslela jsem, že po patnácti letech manželství svého muže znám. Věřila jsem, že mezi námi nejsou tajemství. Ta dovolená v Chorvatsku ale všechno změnila. Náhoda mi ukázala pravdu, kterou jsem nikdy nechtěla vidět - můj manžel vedl dvojí život.
Foto: Freepik
Bylo horké červencové odpoledne a já se procházela po pláži v Makarské. Petr měl být na služební cestě v Německu, jako každý měsíc. Jenže nebyl. Seděl na pláži s blondýnou a dvěma dětmi. Smál se, stavěl s nimi hrady z písku, vypadal šťastně. Jako milující otec. Jako manžel. Jenže ne můj.
Můj manžel mi udělal hroznou věc
První moment jsem si myslela, že se mi to zdá. Že to horko způsobuje, že vidím přeludy. Ale byl to on. Můj Petr, který mi už patnáct let sliboval věrnost, měl druhou rodinu. Děti, které vypadaly jako jeho kopie, mohly mít tak osm a šest let. Stála jsem tam jako solný sloup a nedokázala se pohnout. Pozorovala jsem je zpovzdálí - dokonalý rodinný obrázek.
Ta žena byla mladší než já, možná o deset let. Krásná, štíhlá, plná života. Přesně takový typ, kterému jsem se vždycky vysmívala. Jeho služební cesty do Německa. Jeho dlouhé telefonáty v autě. Jeho občasné víkendy s kamarády. Všechno najednou dávalo smysl. Patnáct let jsem žila ve lži. Patnáct let jsem byla ta první rodina, zatímco on si budoval druhou.
Manžel měl rodinu a já to zjistila na dovolené
Neudělala jsem scénu. Neběžela jsem k nim a nezačala křičet. Místo toho jsem se vrátila do hotelu, sedla si na balkon a začala počítat. Kolik let trvá jeho projekt v Německu? Deset. Jak staré jsou ty děti? Osm a šest. Všechno do sebe zapadalo jako puzzle, které nikdy nemělo být složené.
Večer jsem mu zavolala. Normálně, jako vždycky. "Jak bylo v práci, miláčku?" ptala jsem se. "Náročné jednání," lhal mi do telefonu, zatímco jsem ho viděla z balkonu, jak večeří se svou druhou rodinou v restauraci na pláži. Nespala jsem celou noc. Přemýšlela jsem o všech těch letech, o všech znameních, která jsem přehlížela. O účtech za hotely, které jsem nikdy nezkontrolovala.
O jeho druhém telefonu, který byl jen pracovní. O všech těch drobných lžích, které se spojily v jednu obrovskou. Další den jsem je sledovala znovu. Viděla jsem, jak jsou šťastní. Jak se směje na své děti - děti, o kterých jsem neměla tušení. Jak líbá tu ženu - ženu, která možná ani neví o mé existenci. Byla jsem jako duch, který pozoruje život, který měl být jeho, ale není.
Vrátila jsem se domů o den dřív. Sbalila jsem si věci a odstěhovala se k sestře. Když se Petr vrátil ze své služební cesty, našel prázdný byt a žádost o rozvod na stole. Jeho reakce? Překvapivě klidná. Jako by čekal, že jednou to praskne. Přiznal všechno - druhý život v Německu, děti, které má s kolegyní z práce. Dokonce mi řekl, že mě kdysi miloval, ale nedokázal opustit ani jednu rodinu.
Musím začít znovu a jemu to nikdy neodpustím
Teď, tři měsíce po té dovolené, se snažím poskládat svůj život znovu. Někdy v noci ležím a přemýšlím, jestli ta druhá žena už ví pravdu. Jestli i ona prochází stejným peklem jako já. Nebo jestli byla celou dobu součástí té lži. Nikdy mu neodpustím. Ne proto, že měl jinou, ale proto, že mi ukradl patnáct let života.
Patnáct let, kdy jsem mohla potkat někoho, kdo by mě skutečně miloval. Někoho, pro koho bych byla jediná. A tak píšu tento příběh jako varování. Někdy i ti, které známe nejlépe, dokážou žít dvojí život. A někdy je pravda horší než jakákoliv lež, kterou si dokážeme představit.
Kam dál
Předchozí
Následující
