Na dovolené mě pronásledoval cizí muž. Udělala jsem něco, čemu dodnes nevěřím

Byla jsem na cestách sama. Už několikátý den jsem objevovala město, které jsem si vybrala jako svou další zastávku. Rušné ulice, malé kavárny, úzké uličky, které vedly k nečekaným nádvořím. Přesně ten typ místa, které miluji. Bylo pozdní odpoledne, slunce pomalu klesalo a já si užívala atmosféru. Až do chvíle, kdy jsem si všimla, že mě někdo sleduje.

Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost. Velké město, spousta lidí, přirozená náhoda. Ale po několika dalších ulicích jsem začala být nervózní. Byl to muž v šedé mikině. Držel se několik kroků za mnou a kamkoliv jsem zamířila, šel taky. Možná jen stejná trasa, říkala jsem si. Ale když jsem několikrát zabočila úplně jiným směrem, bylo mi jasné, že to není náhoda.

Mohlo by vás zajímat

Evropa

Tento zvyk nás prozrazuje na dovolené během pár vteřin! Máte ho taky?

Dovolená s dětmi Rady a tipy Cestování Turistika

Na dovolené mě pronásledoval cizí muž

Zrychlila jsem krok. On taky. Zkusila jsem přejít na druhou stranu ulice. O chvíli později byl tam. Neběžel, neoslovil mě, prostě jen šel. Ale právě to bylo nejhorší. Beze slov, bez kontaktu, jen neustálá přítomnost. A já věděla, že tohle nebude dobré.

Zamířila jsem do kavárny na rohu. Bylo tam dost lidí, což mi dodalo pocit bezpečí. Postavila jsem se k pultu, dělala, že si něco vybírám, ale koutkem oka sledovala, co se děje venku. Stál tam. Opřený o zeď naproti vchodu. Nehýbal se, neodešel, prostě jen čekal.

Srdce mi bušilo. Musím se ho zbavit. Ale jak? Do hotelu jít nemůžu. Kdyby zjistil, kde bydlím, znamenalo by to konec bezpečí. Zavolat policii? Co bych jim řekla? Že mě někdo sleduje, ale vlastně mi nic neudělal? Když jsem se pokusila oslovit místního číšníka a vysvětlit mu situaci, jen pokrčil rameny. „Vypadá jako normální chlap, asi jen náhoda," řekl lhostejně.

Mohlo by vás zajímat

Rakousko

Tento termální ráj Češi neznají! Nabízí luxusní relax bez davů

Termální lázně a lázeňství Turistika Dovolená s dětmi Rady a tipy Cestování

Rozhodla jsem se, že budu ihned reagovat

Tak jsem se rozhodla změnit taktiku. Pokud se ho nemůžu zbavit tím, že mu uteču, musím mu dát najevo, že o něm vím. Otočila jsem se, vyšla z kavárny a podívala se mu přímo do očí. Dlouze, beze strachu. Nebo spíš s předstíraným klidem. Na vteřinu zaváhal. Pak se otočil a odešel. Prostě zmizel v davu, jako by se nic nestalo.

Toho večera jsem seděla v hotelovém pokoji a nemohla usnout. V hlavě mi běželo jediné. Co kdybych si ho nevšimla? Co kdybych šla domů rovnou? Co kdyby? Od té doby už nikdy necestuji stejně jako dřív. Strach mě sice nezastavil, ale změnil způsob, jak se pohybuji světem. Už nejsem bezstarostná. Už nevěřím, že se mi nemůže nic stát.