Na dovolené se mi stalo tohle. Nezapomenu na to, on je viník
Byla to jedna z těch dovolených, na které nikdy nezapomenete. Tehdy jsem si to ale nepředstavovala jako pohádku, spíš jako příběh, který mě poznamená navždy. A on – on byl ten, kdo způsobil, že se můj život obrátil naruby. Nikdy mi neřekl proč.
Foto: Freepik
Bylo léto, moje první dovolená u moře bez rodičů. Slunce se odráželo od hladiny tyrkysového moře, noční vzduch byl prosycený solí a vůní grilovaných ryb. Byla to ta zvláštní svoboda, kdy se cítíte nesmrtelní, bezstarostní a máte pocit, že všechno je možné. A v tom jsem ho potkala.
On je viník toho, že na to nezapomenu
Byl jiný než ostatní. Charismatický, se smíchem, který vás okamžitě vtáhne do jeho světa. Nemusel se snažit, aby zaujal – prostě byl. A já se zamilovala rychleji, než bych si kdy připustila. Trávili jsme spolu celé dny, povídali si do noci, sdíleli zážitky, které se vryjí hluboko do paměti. Zdálo se, že i on cítí to samé.
Bylo to léto, kdy jsem si myslela, že nic nemůže být lepší. Nechala jsem se unést, nechala jsem ho, aby se stal součástí mého života, aniž bych měla jakékoliv pochybnosti. A pak najednou zmizel.
Vše se změnilo, když mi dovolená změnila život
Bylo to ráno, kdy se všechno změnilo. Probudila jsem se s tím zvláštním pocitem, že něco není v pořádku. Jeho věci byly pryč, mobil vypnutý. Nejprve jsem si říkala, že se jen šel projít, že si něco zařizuje. Ale hodiny ubíhaly a on se neozýval. Předchozí večer jsme se loučili stejně jako jindy. Žádné známky toho, že by chtěl odejít. Žádné slovo, žádná omluva, žádné vysvětlení.
Prostě jen zmizel. A já tam zůstala stát, s otázkami, které neměly odpověď. Možná to byla jeho mladická nerozvážnost, možná strach z toho, že to začalo být vážné. Možná si myslel, že to bylo jen letní dobrodružství. Ale pro mě to byl zlom. Odešel a nechal mě s prázdnem, které se mě drželo roky. Nedokázala jsem zapomenout, nedokázala jsem se smířit s tím, že někdo, kdo byl tak blízko, mohl odejít bez jediného slova. Přemýšlela jsem, jestli jsem něco udělala špatně, jestli jsem ho k tomu nějak donutila.
Nečekala jsem, že se něco takového bude opakovat
Život šel dál, ale uvnitř mě něco zůstalo zlomené. Každý další vztah jsem porovnávala s tím, co bylo mezi námi. Hledala jsem v jiných mužích tu jiskru, kterou měl on. Nikdy jsem ji nenašla. A pak, po letech, se vrátil. Bez varování, bez vysvětlení. Jen tak. Jako by se nikdy nic nestalo. Stál přede mnou a já nevěděla, jestli mám křičet nebo ho obejmout. A on? Ani tehdy mi neřekl proč odešel.
Měla jsem na jazyku stovky otázek, ale žádná z nich nakonec nepadla. Jen jsme tam stáli, dívali se na sebe a já věděla, že ať už tenkrát odešel z jakéhokoliv důvodu, teď je zpátky. A že některé věci se prostě neptají. Možná proto, že odpovědi už nejsou důležité. Možná proto, že na některé otázky stejně nikdy žádná odpověď neexistuje.
Dnes jsme spolu. Máme rodinu, děti, sdílíme život, který by nikdy neexistoval, kdyby se před lety nevrátil. Ale to, co se stalo tehdy, ve mně zůstane navždy. Nezapomenu na to, jaké to bylo stát tam sama, s prázdnem v srdci. A nikdy se nedozvím proč. On je viník, ale i člověk, se kterým teď žiju svůj život. A tak to prostě je.
Kam dál
Předchozí
Následující
