Za tento most v Praze se komunisté styděli. Dnes je nepostradatelný

Když se v roce 1949 začalo s jeho výstavbou, málokdo tušil, že se stane symbolem něčeho úplně jiného, než bylo původně zamýšleno. Za jeho zdánlivě chladnými betonovými pilíři se ukrývá fascinující příběh plný zvratů, politických rozhodnutí a osudů lidí, kteří se na jeho stavbě podíleli - ať už dobrovolně, či nikoliv.

Proč tento most dodnes přitahuje pozornost historiků i běžných Pražanů? A jak je možné, že projekt, který měl být chloubou československého stavitelství, se proměnil v něco, o čem se dlouhá léta raději mlčelo? Vydejte se s námi po stopách jedné z nejkontroverznějších staveb v historii hlavního města.

Měl to být grandiózní projekt, který usnadní železniční dopravu v Praze. Místo toho se z něj stal symbol plýtvání, nepovedených plánů a režimního zoufalství. Most v Braníku, dnes známý jako Most inteligence, vznikl v 50. letech minulého století a dodnes nese stopy tehdejších politických rozhodnutí. Proč komunisté jeho existenci raději zamlčovali a proč dodnes fascinuje nejen historiky, ale i běžné Pražany?

Mohlo by vás zajímat

Praha, Česko

Ani Praha, ani Brno! Toto město překvapivě ovládlo žebříček kvality života

zaměstnání a bydlení Rady a tipy Cesta autem Turistika

Stavbu postavili ti nepohodlní režimu

V polovině 20. století bylo jasné, že Praha potřebuje odlehčit železniční dopravě. O obchvatu centrálních nádraží se diskutovalo už za první republiky, ale na realizaci nikdy nedošlo. Po únoru 1948 se ke kormidlu dostali komunisté a s výstavbou Jižní spojky nepočítali. Jenže o rok později bylo všechno jinak – najednou byl most v Braníku absolutní prioritou. Co se změnilo?

Režim náhle potřeboval zaměstnat tisíce intelektuálů, kteří byli označeni za nepřátele socialismu. Lékaři, právníci, profesoři i další vzdělanci byli násilně přesunuti do dělnických profesí a jedním z hlavních projektů, na kterých museli pracovat, byl právě železobetonový most přes Vltavu. Říkalo se, že kdo nepřijal komunistickou ideologii, dostal do ruky lopatu a putoval na stavbu.

Největší železobetonový most své doby

Práce na mostě probíhaly v extrémních podmínkách. Stavbaři čelili nebezpečným situacím, zejména při betonování pilířů v hloubce až 30 metrů pod hladinou Vltavy. Výstup na povrch museli dělníci provádět s maximální opatrností, protože hrozila dekompresní (kesonová) nemoc, která mohla být smrtelná. Mnozí na stavbě trpěli, ale most se podařilo dokončit v roce 1955.

Na první pohled šlo o technický zázrak – 900 metrů dlouhá železobetonová stavba, která se ve své době stala největším dvoukolejným železničním mostem na světě. Jenže tu byla jedna drobnost – vedl odnikud nikam. Navazující železniční tratě ještě nebyly hotové, takže most zůstal nevyužitý.

Mohlo by vás zajímat

Polsko

KVÍZ: Jak dobře znáte polské výrazy? Otestujte se, ať se na dovolené neztrapníte

Dovolená s dětmi Rady a tipy Cestování Turistika

Pražané si ho proto překřtili na nejdražší pěší lávku na světě. Devět let tu nejezdily žádné vlaky, pouze se tu testovaly lokomotivy a chodili lidé pěšky. První vlak po něm projel až v květnu 1964, a to bez fanfár a pozornosti médií. Komunisté se totiž rozhodli celou věc spíše ututlat, než aby si připomínali svou vlastní chybu.

Další problémy režimu se ukazovaly později

Když se konečně začalo s provozem, přišel další problém. Most měl být dvoukolejný, ale železniční tunel, který měl vést dál, nebylo možné kvůli skalnímu masivu rozšířit na dvě koleje. Ukázalo se, že pokud by se tunel přestavěl na dvoukolejný, hrozilo by jeho zhroucení. Výsledek?

Jeden z největších železničních mostů té doby fungoval jen na polovinu své kapacity. To už byla jen poslední kapka do moře selhání. Lidé si brzo všimli, kdo most postavil, a začali mu říkat Most inteligence. Ne proto, že by šlo o geniální konstrukci, ale proto, že ho budovali vzdělaní lidé, které režim sesadil z jejich původních profesí. Dodnes je to memento doby, kdy se intelektuálové stávali oběťmi politických čistek a fyzická práce měla převychovávat každého, kdo nesouhlasil s ideologií.

Dnes je most důležitou dopravní tepnou

Dnes most slouží především pro nákladní dopravu, občas po něm projedou i osobní vlaky. Pro pěší a cyklisty je to dodnes oblíbená trasa, jak se dostat přes Vltavu mezi Braníkem a Malou Chuchlí. Po dlouhých letech zanedbávání prošel most v roce 2024 rekonstrukcí, při které byla konečně přidána druhá kolej.

To znamená, že po více než 60 letech by mohl most konečně fungovat tak, jak bylo původně zamýšleno. I přesto zůstává Most inteligence symbolem selhání režimu, který budoval ambiciózní projekty bez řádného plánování. Je to připomínka, že i monumentální stavby mohou být dokladem doby, kdy se rozhodovalo spíše podle ideologie než podle zdravého rozumu.